Jen málokterá dobrovolná činnost má v Česku tak dlouhou a neutuchající tradici jako turistika a s ní spojené turistické značení. Orientace v něm není složitá, stačí jen porozumět a vydat se na cestu. Kdo turistické značky spravuje? A jak to s nimi vypadá v zahraničí?

Když se řekne turistická značka, většina lidí si představí tři proužky, které udávají přesný směr trasy. Někdy sice nenápadně vykukují z křoví a zabere hodnou chvíli je najít, jindy zase skončí v kamnech spolu se stromem, na němž byly nakresleny, většinou jsou ale spolehlivými sluhy při cestě na vrchol.

Úctyhodná historie Klubu českých turistů

Se značením stezek v přírodě začal Klub českých turistů (KČT), a to už v roce 1888. Tehdy ho založila vlastenecká skupina kolem Vojty Náprstka, která vyznačila 11. května 1889 první trasu ze Štěchovic na Svatojánské boudy. Ta byla ale zaplavena Štěchovickou vodní nádrží a první dochovanou trasou je tedy ta z Berouna na Karlštejn, jež je dnes součástí stezky s číslem 0001.

Říká se, že Česká republika má nejhustší síť značených turistických stezek, pravidelně je udržuje a opečovává právě KČT. Dnes sdružuje asi 33 tisíc členů − dobrovolníků, kteří se aktuálně starají o 40 tisíc kilometrů tras nebo o turistické ubytovny. Značky musí být minimálně 250 metrů od sebe, dodržování takových pravidel ale brání kácení stromů nebo třeba změna vlastníka pozemku.

Je libo pešky, nebo na koni?

Pěší trasy jsou u turistů nejoblíbenější a nejvyužívanější. Značky se skládají ze tří pruhů, přičemž ten prostřední označuje barvu trasy a krajní bílé mají za úkol značku zviditelnit. V ostrých zatáčkách se přidává šipka, konec cesty značí barevný čtverec na bílém poli a svoji značku má i zřícenina, pramen, studánka, vrchol nebo naučná stezka. V pravidelných rozestupech nechybí ani turistické tabulky a slovní směrovky.

V zimě poslouží trasy lyžařské. Tyto značky jsou stejné jako pěší, namísto bílých pruhů a tabulek se ale používá jiná barva − oranžová. Cyklistické stezky jsou buď silniční se žlutou podkladovou barvou, nebo terénní totožné s pěšími, ale také na žlutém podkladu. K cyklo značkám silničním se přidává symbol kola, číslo trasy, někdy i cíl a vzdálenost. Silniční trasy bývají i dálkové, pak je na nich jedno nebo dvoumístné číslo, a občas i její logo. 

V posledních letech se rozmáhají i trasy pro jezdce na koni, takzvané hipotrasy, a stezky pro vozíčkáře. V roce 2008 totiž KČT spustil sbírku pro handicapované a za vybrané peníze udržuje a zřizuje trasy pro ty, jimž nohy neslouží. Rozlišuje dokonce tři typy vozíčkářských tras a jejich rozdělení se odvíjí od míry zdatnosti handicapovaného.

Pěšky ze Šumavy do Řecka

Na území Česka vedou tři dálkové mezinárodní pěší trasy. E3 ze Santiaga de Compostela do Pomezí na našem území přes Krušné Hory, Lužické hory, Krkonoše, polské Soví hory, vrací se na Kralický Sněžník, do Jeseníků, na Slovensko a končí na Kap Emine na bulharských březích Černého moře. 

E6 lemuje břehy Baltského moře poblíž Stockholmu, křižuje Mariánské lázně, Šumavu, Rakousko, Balkán a končí v řecké Dikelle. A E10 začíná na Kap Arkona na Rujáně, pokračuje přes německý Varnsdrof, České středohoří, Prahu, České Budějovice a končí v italském Bolzánu.

Banát se prostě nezapře

Českým systémem značení se inspirují i v zahraničí. ,,Pracujeme na Zakarpatské Ukrajině, Kavkaze, na Krymu, v Makedonii nebo v Srbsku. Na východě Evropy je turistika na rozdíl od masového turismu udržitelná a infrastruktura pomáhá i místním,” řekla v rozhovoru pro Českou televizi Kristýna Studená z hnutí Brontosaurus.

Stejně propracované mají stezky třeba v rumunském Banátu nebo v Chorvatsku. Stezka s českými značkami ale existuje i v brazilské Bataypoře, kde ji založil Jan Antonín Baťa. V zahraničí se většinou trasa definuje spíše hodinami než kilometry, někde ale najdete kombinaci obojího.

,,Malování značek sice možná vypadá jednoduše, ale celá metodika je docela náročná. Zahrnuje celkem 12 svazků skript, tedy několik set stránek. Jako značkař, který maluje, musíte zvládnout čtyři z nich a absolvovat i zkoušky,” popsal pro magazín 100+1 Karel Markvart z Klubu českých turistů. Může se to zdát jako náročné dobrovolničení, díky vám ale někdo možná zažije nejlepší cestovatelské chvíle jeho života. 

TIP: Pokud rádi plánujete trasy na výlety a nevlastníte tištěné mapy, můžete turistické trasy snadno vyhledat pomocí plánovače tras na webu KČT nebo přímo na portálu mapy.cz.

Zdroj fotografií: www.pixabay.com