Majestátní, úctyhodné, prastaré. Tak by se daly popsat nejvyšší české hory – Krkonoše. Není divu, že právě zde vznikl před 56 lety náš první národní park. Nuže, nač ještě otálet? Hory mají sice čas, ale člověk ne, zvláště v dnešní rychlé době. Promažte tedy kolečko myši, čeká nás pořádný výstup!

Délka celé trasy: 45 km (mapa trasy)

Na túru vyrazíme ze samotného srdce hor – ze Špindlerova mlýna. Po Vodovodní a Staré vozové cestě se trochu zadýcháme, ale proto jsme přece vyrazili do hor, ne? Ani jsme se nenadáli a už stojíme na hřebeni (výhody cestování na blogu o cestování!)… vystoupali jsme na tajemnou horu Kotel.

Zde doporučuji malou odbočku k Harrachovým kamenům, kde se nám otevře impozantní výhled jak na samotný Kotel, tak na Kotelní jámy – dva veliké ledovcové kary. Se svými až 45° svahy jsou častým dějištěm lavin. Také můžeme zavítat na Vrbatovo návrší, kde mimo jiné najdete památník dvou českých sportovců Václava Vrbaty a Bohumila Hanče, kteří v Krkonoších v roce 1913 umrzli.

Horem pádem vodopádem

Červená značka nás záhy dovede k nejvyššímu vodopádu v Česku – Pančavskému vodopádu. Voda zde padá kaskádou z velkolepé výšky 148 metrů až do Labského dolu, jenž skýtá jeden z nejvelkolepějších výhledů v Krkonoších (například z Ambrožovy vyhlídky). Z mnoha dalších četných vodopadů, které do Labského dolu svádějí vodu, zmíním ještě Labský vodopád pod Labskou boudou, který lze pozorovat z vyhlídkové plošiny.

Odkud však všechna ta voda pochází? Pramení na rašeliništích a malých pramenech roztroušených po Pančavské, Mumlavské a Labské louce. Právě zde také pramení jedna z největších evropských řek – Labe. Jeho pramen najdete 2 km od Labského vodopádu a vede k němu široká cesta.

Ta nás bude provázet ještě nějakou chvíli, podél rozeklaného vrcholu Violník. Kousek za ním se nám naskytne dechberoucí pohled na další obří ledovcové kary – Malou a Velkou Sněžnou jámu. Druhá jmenovaná má úctyhodných 300 metrů na výšku a 600 metrů na šířku. Za nimi obkroužíme majestátní Vysoké kolo, naši čtvrtou nejvyšší horu.

Sněžné jámy

Hřebenovka vás dále zavede přes hory Velký šišák a Mužské a Dívčí kameny (na jejichž vrcholech najdete zvětralé skály roztodivných tvarů) ke spálené Petrově boudě až na Slezské sedlo, kde se můžete občerstvit v některé z místních restaurací.

Odtud nastoupíme na Stříbrný hřeben, ze kterého nás čekají krásné výhledy nejen na jezera Wielky Staw a Maly Staw na polské straně Krkonoš.

Wielki Staw

Opravdu nezapomenutelné pohledy si pak vychutnáme z naší nejvyšší hory. Vzdáme hold Luční a Studniční hoře (druhé a třetí nejvyšší hoře Česka) i Obřímu dolu. Tudy, přes Rudnou rokli, pak povede další část naší trasy, která nás zavede do Pece pod Sněžkou, legendárního turistického centra. Odtud se doporučuji vydat na Černou horu, kde potkáme Černohorské rašeliniště, největší lesní rašeliniště v Krkonoších, staré neuvěřitelných 6 000 let.

Výhledy nesmí chybět

Na vrcholu Černé hory pak můžeme naposledy zamávat Krkonoším z rozhledny. Nebude však poslední rozhlednou v našem putování: Na samé hranici národního parku ještě navštívíme monumentální Stezku korunami stromů. Po dřevěných lávkách se projdeme vysoko nad zemí, nad lesním podrostem, mezi kmeny stromů, vystoupáme až k jejich vrcholkům a nad ně, až bez zdolání jediného schodu vyjdeme na monumentální vyhlídkovou věž. Z výšky 45 metrů si prohlédneme lesní království, zelené kopce i dalekou krajinu. A dolů pak posvištíme padesátimetrovým tobogánem.

Viděli jsme svět z nadhledu a poklonili se vznešeným horám. V příštím díle se zase projdeme pískovcovými městy a pod největší evropskou pískovcovou skalní bránou. Na viděnou v Českém Švýcarsku!

Tip: Jedinečný národní park Podyjí už jste se navštívili?