Každý z našich národních parků má své „nej“, a výjimkou proto nesmí být ani České Švýcarsko. Mezi čtyřmi sourozenci je nejmladší, letos mu bylo teprve 19 let. To hlavní jsou však jeho poklady, které jsou nikoliv zlaté, stříbrné nebo diamantové, nýbrž pískovcové! Pojďme se virtuálně projít rozsáhlými skalními městy, mezi pískovcovými paláci a mrakodrapy, se kterými je napříč světem fauny a flory spojen velmi unikátní „životní styl“.

Délka celé trasy (okruh): 38 km (mapa trasy)

Českým Švýcarskem protéká divoká řeka Kamenice a právě na jejím soutoku s Labem v Hřensku započneme naši cestu. V Hřensku najdete všeho všudy pár domů, pár skutečných obyvatel, zato mnoho turistů. Jedná se o nejnižší sídlo v Česku (115 m n. m.) a pro svou neobvyklou polohu (na březích řeky v úzkém údolí lemovaném vysokými skalami) má velmi osobité kouzlo.

Nechat se unášet proudem

Proti proudu Kamenice zamíříme rovnou do věhlasné Edmundovy „Tiché“ soutěsky. Po necelých třech kilometrech stezky, která je místy vyhloubená do skály, nám však cestu zahradí voda. Nezoufejte, dále budeme pokračovat lodí! Plavba malebnou soutěskou rozhodně stojí za to, jen se nezapomeňte trefit do správného měsíce a denní doby. Jakmile se vylodíte, čeká nás zase kus cesty po vlastních a pak další přívoz, tentokrát kratší Divokou soutěskou. Obě plavby trvají 15–20 minut.

Kamenice

Soutěsku brzy upustíme, ale k řece se zanedlouho ještě vrátíme. Modrá turistická značka nás kolem vyhlídky Ptačí kámen a skrze vesnici Vysoká Lípa dovede k tajemné zřícenině Dolského mlýna, kde se natáčelo několik slavných pohádek. S Kamenicí se pak rozloučíme na jednom z nejstarších českých mostů z roku 1902. Říčka Jetřichovická Bělá bude naším dalším průvodcem a podél jejího toku dojdeme do Jetřichovic, kde najdete příjemný a vyzkoušený autokemp.

Za malou odbočku z trasy nepochybně stojí zřícenina hradu Falkenštejn. Ten byl vtesaný v mohutné solitérní skále, a i když ze samotného hradu v podstatě nic nezůstalo, vyhloubené komnaty a rozhled ze skály mohu jen doporučit.

Zřícenina Dolského mlýna

Vzhůru k nebesům!

Další rozhledy nás čekají na Jetřichovických stěnách. Najdete zde tři impozantní vyhlídky: Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu a Rudolfův kámen. To už jsme naplno ponořeni do rozsáhlého moře pískovcových skal, které se táhne na sever do Německa, kde národní park pokračuje jako Nationalpark Sächsische Schweiz (Saské Švýcarsko).

Vilemínina stěna

Podél břehu tohoto pomyslného moře pak budeme putovat až k další zřícenině skalního hradu – Šaunštejn, který je přezdívaný loupežnický hrad.

Šaunštejn

Výstup po žebřících a rampách na mohutný skalní blok vám doslova vezme dech, stejně jako daleké výhledy ze 70 metrů dlouhé vrcholové plošiny. Další zastávkou na trase bude Malá Pravčická brána, upoutávka na hlavní lákadlo celého parku. Než se však k němu dostaneme, musíme ještě ujít kus cesty. Nebudete však litovat, protože budeme co chvíli obdivovat fantaskní tvary některé z nespočetných pískovcových skal.

Gabrielina stezka

Cesta začne gradovat na Gabrielině stezce, která z Mezní louky (kde mohu doporučit další vyzkoušený autokemp) stoupá v prudkém svahu až do Dlouhodolských stěn. Zde spatříme legendární Pravčickou bránu, která je patrně jedním z nejznámějších přírodních útvarů (nejen) v Česku. Se svou výškou 16 a rozpětím 26,5 metrů se jedná o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě.

Pravčická brána

Lokalita však skýtá mnoho dalších působivých divů přírody, zejména mohutných skalních věží (Křížová, Václavská, Malý Pravčický kužel) a úžasné vyhlídky na nezkrotné, věčné, a přece pomíjivé království pískovce. Pod bránou také najdeme výletní zámeček Sokolí hnízdo z roku 1881 postavený v alpském stylu. Odtud už nás dělí jen pár kilometrů od dokončení okruhu, tedy od návratu zpět do Hřenska.

Pravčická brána – Sokolí hnízdo

Doufám, že vás České Švýcarsko už teď zaujalo a brzy vyrazíte nechat se jím okouzlit tváří v tvář. Před námi je ale nyní poslední národní park – a největší sousto na konec – Šumava!