Majestátní hory Tian Shan se sněhovými čepičkami, modravá ledovcová jezera, planiny a jurty jako v Mongolsku i obrovská stáda jaků. Tohle všechno dotváří jedinečnou atmosféru Kyrgyzstánu – země, kterou National Geographic zvolil top destinací pro rok 2019.

Že jste o této hornaté zemičce ještě pořádně neslyšeli? Nevadí, od toho tu jsme, abychom vám ji představili. Kyrgyzstán leží ve střední Asii a jeho největší část hranic sousedí s Čínou a Kazachstánem. Je zhruba dvaapůlkrát větší než Česká republika, nicméně hustota zalidnění zde činí pouhých 26 obyvatel na km².  A kyrgyzská kultura? Ta se snoubí s ruským a čínským vlivem.

Přestože tato země leží od naší domoviny přes pět a půl tisíce kilometrů daleko, s Turkish Airlines se do hlavního města Biškeku dostanete pouze s jedním přestupem. V zemi navíc neplatí vízová povinnost, což vám plánování cesty ještě usnadní. Pozor si dejte, jen pokud plánujete navštívit místa blízko hranic – tam už je většinou potřeba povolení, které ale seženete až na místě.

Jurty jsou tradičním obydlím místních.

Jednou věcí si můžete být jisti – na výlet do Kyrgystánu jen tak nezapomenete. Přestože některá místa už jsou ovlivněná turistickým ruchem, je jich pořád poměrně málo. Čím dál do hor se dostanete, tím častěji zažijete dny, kdy nepotkáte ani živáčka, nebo narazíte na místní, kteří vás pozvou k sobě do domu či do jurty a nabídnou vám čerstvě upečený chleba, lahodný čaj a třeba taky kumys – nakyslý nápoj z kvašeného kobylího mléka. (Uznávám, že to poslední není zrovna na vrcholu hitparády největších lahůdek, ale je to místní „delikatesa“, kterou stojí za to aspoň ochutnat… Tedy pokud nechcete urazit hostitele.)

Tolik ke krátkému představení. Teď už o Kyrgystánu něco málo víte a určitě jste zvědaví, co se tam dá vidět. Můžeme se tedy společně vydat na pomyslnou okružní cestu západní polovinou země – z Biškeku okolo jezera Issyk-Kul, kolem čínské hranice k jezeru Kel-Suu a nakonec přes Naryn zpátky do hlavního města.

Ala archa

Tento národní park je vzdálený jen asi hodinu od Biškeku, na kráse mu to ale nijak neubírá. I tady si užijete přírody dosyta. Je sice pravda, že sem kvůli snadné dostupnosti přijíždí poměrně dost turistů i místních, ale většina z nich zde využívá jednu hlavní trasu, takže jakmile se dostanete na vzdálenější místa, bude ubývat i lidí. Navíc potkat zde místní nemusí být na škodu – třeba se nachomýtnete i k opulentní kyrgyzské svatbě.

Rudé kaňony Kok Moynok

Pojedete-li z Biškeku k jezeru Issyk kol, zvažte zastávku v údolí řeky Ču, kde se nachází nádherné útvary Kok Moynok. Pokud si chcete užít výhled na ně z výšky, vybírejte cestu opatrně. Tyto „skalní“ útvary jsou ve skutečnosti ze sypké hlíny a škrábat se nahoru, zatímco země pod vámi se sesouvá dolů, není žádná slast. Jakmile ale vylezete až navrch, odměna vás nemine – naskytne se vám pohled na zvlněnou krajinu ve všech odstínech hnědé a oranžové, místy přecházejících až do červena.

Tip: Rozhodnete-li se navštívit útvary v oblasti Kok Moynok, nezapomeňte se s sebou vzít dostatečnou zásobu pití! Voda v řece není pitná a v jinak vyprahlé krajině vodu nedoplníte.

Nebeské údolí Jeti-Oguz

Po aklimatizační zastávce u jezera Issyk-Kul jste připravení vyrazit do hor. Kyrgyzská příroda je dechberoucí a vzhledem k nízkému zalidnění můžete vyrazit v podstatě kterýmkoli směrem a být si jisti, že vás čekají nezapomenutelné výhledy. Na některá místa se dá dostat autem s pohonem na čtyři kola, ale jedině po vlastních objevíte osamocené kouty nedotčené přírody. My jsme se vydali přes městečko Karakol do údolí Jeti Oguz. Po cestě si můžete udělat odbočku k jezeru Ala-Kul, které leží ve výšce zhruba 3560 metrů.

Šumící horská říčka, zelené kopce i zasněžené vrcholky hor a stáda pasoucích se koní… To je údolí Jeti-Oguz.

Kel-Suu – ledovcová perla mezi skalami

Mým osobním tipem je horské jezero Kel-Suu. Před cestou jsem náhodou narazila na nějaké fotky a bylo rozhodnuto – k němu se musíme jet podívat! Celou cestu jsem si říkala: Určitě to je Photoshop, přece nemůže být tak krásné… Ale ono je! Lemované skalami a s nádherně tyrkysovou vodou. K jezeru se dostanete přes planinu, kde občas narazíte na jurtu nebo velké stádo jaků. Pak vás čeká krátký strmější výstup do skal a… už jste u něj. Pokud se vám ale nechce pěšky, můžete si cestou zaplatit průvodce a koně, kteří vás k jezeru dovezou.

Nakonec se přes Naryn dostáváme zpátky do Biškeku, kde naše cesta končí.

Tolik tedy k našemu výletu po kyrgyzské divočině. A pokud už vás taky svrbí nohy v toulavých botách, rozhodně dejte této právem zvolené top destinaci pro rok 2019 šanci. Věřím, že nebudete litovat. 🙂

Když vám přes cestu přeběhne černá kočka, prý to věští neštěstí. Ale co když vám přes ni předusá stádo černých jaků?