V dnešní době má většina z nás u sebe neustále chytrý telefon. Když se někde ztratíte, není problém: stačí pár kliknutí, zapnout data a načíst mapu. Dokonce ani internet není potřeba, když si dopředu stáhnete offline mapy. GPS navigace vám pak s poměrně vysokou přesností okamžitě ukáže, kde jste. Práce s mapou je tedy zastaralou hříčkou zálesáků a v dnešní době už pro ni neexistuje praktické využití.

To si samozřejmě nemyslím, jinak bych tématu orientace nevěnoval další díl seriálu Krok za krokem. 🙂 

Pokrok nezastavíte… nebo ano?

Jak už jsem zmiňoval v prvním díle o výbavě, mobilní telefon je hotovým zázrakem, který zprostředkovává hned několik funkcí zároveň: internet, přivolání pomoci, svítilna, mapa a mnoho dalšího. Pokud se vám však křehký telefon rozbije, porouchá, promokne nebo vybije, ztratíte všechny tyto nástroje najednou. GPS také nechytnete všude.

Abychom však nezůstali jen u pesimistických scénářů, i pokud by technika byla bezproblémová, kterou cestou se máte raději vydat, vám neporadí. Proto je dobré naučit se znát jazyk mapy a umět z ní číst. V neposlední řadě práce s mapou rozvíjí dovednosti a intelekt a může vás více sblížit s krajinou.

Vrstevnice – otisk prstů krajiny

Základem čtení mapy je pochopení principu vrstevnic. Jedná se o křivky, které spojují body o stejné nadmořské výšce. Vrstevnice jsou v mapě odstupňovány s pravidelným výškovým odstupem (tzv. ekvidistancí). Tento údaj najdete v legendě mapy a liší se především podle měřítka. Odstup 10 metrů znamená, že když stojíte na jedné vrstevnici, musíte vystoupat přibližně o 10 metrů, abyste se dostali na další.

Pokud jsou na mapě vrstevnice nakresleny hustěji u sebe, znamená to, že je svah prudší a naopak. Podle vrstevnic tedy poznáme, zda budeme stoupat či klesat a jak ostře. Pokud chcete šetřit energii, můžete pak zvolit cestu, která vede po vrstevnici (např. po hřebenu nebo mezi dvěma svahy).

Velmi mírný svah (Vysočina, Mapy.cz)

Vrstevnice však umí víc. Například vám pomohou se zorientovat. Klíčem je dovednost představit si krajinu jako 3D model a vnímat její reliéf – kde se povrch svažuje a kde naopak začne opět stoupat. Porovnání představy vytvořené na základě mapy a skutečnosti vám pak pomůže rozeznat, kde se zrovna nacházíte, pokud například váháte mezi dvěma souřadnicemi. Více míst na mapě může vypadat totožně, ale reliéf je málokdy zcela stejný. Pokud jej tedy zkombinujete s dalšími prvky krajiny, můžete snáze a přesněji určit vaši polohu.

Velmi prudký svah (Sněžka, Mapy.cz)

Promluvte si s mapou

Umění naslouchání mapě je založené na schopnosti se ptát. Můžete „jí“ tedy položit například tyto otázky: Svažuje se terén, nebo stoupá? Zvedá se svah po pravé či levé straně cesty? Odpovídá klesání terénu vrstevnicím na mapě v místě, kde si myslíte, že jste? Je vrchol, který vidíte před sebou, vyšší nebo nižší než ten vedle něj? Odpovědi na tyto otázky vám mohou pomoct se lokalizovat nebo vás například varovat, že jdete špatnou cestou.

Pro pohyb v neznámém terénu je tedy zásadní umět z mapy získat co možná nejvíc informací. Osobně se mi osvědčilo „načítat si“ mapu dopředu, a to i když jdu po značené cestě. To znamená, že se na mapu neobracím pouze tehdy, když se ztratím, ale každých cca pět kilometrů si prohlédnu další úsek. Ve složitějším terénu je pak užitečnější načítat kratší vzdálenosti.

Načítání mapy umožňuje rychle zjistit, že jsem odbočil z trasy, když si například uvědomím, že mám jít podél okraje lesa, zatímco jdu uvnitř něj, nebo že trasa vede po zpevněné cestě, nikoliv po polňačce apod. Všímám si například, po které straně cesty teče potok, kde přejdu přes most, kde překročím silnici a samozřejmě zmiňovaných vrstevnic. Užitečné jsou výrazné orientační prvky jako osamělá stavení, boží muka, kapličky, rybníky, křižovatky, vrcholky kopců a linie, mezi které patří již zmíněné potoky, cesty, silnice a dráty elektrického vedení. Kombinace různých linií a bodů vám může velmi napomoct v orientaci.

Nechte se vést

Někdy se však stane, že je terén velmi nepřehledný (neobsahuje žádné záchytné body), nebo se v porovnání s mapou změnil (např. v hospodářském lese neustále vznikají nové cesty a staré zanikají). V takovém případě pomůže spolehlivý kompas (ideálně buzola). Ten vám nejen ukáže správný směr, ale také můžete s pomocí výrazných bodů v dáli (rozhledny, vrcholky kopců atp.) zjistit vaši polohu na mapě nalezením spojnice azimutů.

Azimut je úhel, který ve vodorovné rovině svírá určitý směr se severním směrem. V prostředí, kde se opravdu není čeho jiného chytit, je jedinou možností jít podle azimutu. V náročném terénu, jako je například les, je však chůze pevným směrem velmi náročná, ne-li nemožná. Směřování podle azimutu se tedy hodí zejména pro otevřená prostranství, jako jsou neosetá pole nebo pláně.

A co po soumraku?

V noci jsou dobrým ukazatelem světla vesnic a zejména měst, která se odráží od mraků, nebo září nad horizontem. Mohou vám ukázat nejbližší cestu do civilizace, nebo vám napomoct se zorientovat. Jasná obloha také umožňuje orientaci podle hvězd. Pokud nejste astronom, bude vás především zajímat jedna hvězda, protože všechny ostatní objekty na obloze jsou pro pozorovatele ze severní polokoule v pohybu.

Dobře známá Polárka (či Severka) leží téměř na přímé linii s osou zemské rotace ve směru severního pólu. Ostatní hvězdy se jakoby otáčí kolem ní. Pomocí Polárky tak můžete snadno určit sever. Hvězda je součástí souhvězdí Malé medvědice (Malého vozu), tvoří špičku jejího ocasu. Najdete ji jednoduše, když 5x prodloužíte osu mezi dvěma hvězdami Velké medvědice (Velkého vozu), viz obrázek. Sever lze také určit pomocí lišejníků na stromech nebo mravenišť, ale tyto metody mohou být v praxi poměrně nepřesné, a tudíž zavádějící.

Určení polárky, zdroj: www.astro.cz/clanky/hvezdy/polarka-se-znovu-probouzi-k-zivotu.html

Schopnost zorientovat se v terénu je podle mne základním předpokladem úspěšného treku. Ušetří vás nejen zbytečného bloudění a prodloužení trasy, ale také může posloužit k přivolání pomoci. K tomuto účelu slouží i body záchrany, které jsou rozmístěny v přírodě, zejména v pohořích. Představují je žluté tabulky umístěné například na stromech, na kterých je napsán kód. Pokud budete volat pro pomoc a uvedete číslo nejbližšího bodu, záchranáři vás pomocí něj mohou snadno lokalizovat.

Samozřejmě také můžete nadiktovat GPS (neocenitelným pomocníkem je v tomto ohledu mobilní aplikace Záchranka, pomocí níž jedním kliknutím zavoláte 155 a zároveň odešlete SMS s vaší polohou). Pokud se však nenacházíte poblíž bodu záchrany, jste mimo signál, nebo se telefon prostě rozhodne trucovat, zůstane vám jediná stará osvědčená technika – práce s mapou. 🙂

V seriálu o trekování Krok za krokem jsme společně prošli přípravou na samotné putování – co si sbalit s sebou, jaký vybrat batoh, jak připravit své vybavení i sebe samotné – ale také jsme si shrnuli co na treku jíst, kolik pít a jak najít správný směr. Nyní zbývá poslední krok: rozloučit se se seriálem a popřát vám šťastnou cestu. Děkuji tedy za vaši pozornost a přeji vám, ať jsou všechna vaše dobrodružství hladká, radostná a naplňující. A nebuďte z loučení smutní… vaše cesta přece právě začíná! 🙂

Na viděnou v dalších, samostaných článcích, nebo na brněnské prodejně Bagalio!

Jan Horák

Zdroj fotografie č. 4: Annie Spratt (Unsplash)