Možná se vám jméno Marek Slobodník zdá být povědomé. Bodejť by ne, společně se žlutým trabantím cirkusem projel už Jižní Ameriku a Austrálii, na jaře se dokonce chystají zdolat Asii.

Afriku trabanti projeli už dávno, a tak si i Marek chtěl splnit svůj dětský sen a černý kontinent také zdolat. Společně s dalšími pěti kamarády se rozhodl, že na to půjdou stylově – na pionýrech. Zdá se vám to jako šílený nápad? Taky že byl!

Tyhle pekelné stroje jsou totiž samá porucha, v porovnání s ostatními dopravními prostředky navíc jezdí šíleně pomalu. Kopce a písek jsou pro ně největšími nepřáteli. Není se tak čemu divit, že nad nápadem vzít je do Afriky většina jen nevěřícně kroutila hlavou.

My jsme ale sebrali veškerou odvahu a Markovi na cestu přibalili ještě naše dvě pandy Hakunu a Matatu. I když tomu málokdo z nás věřil (vlastně ani kluci samotní), Afriku po půl roce udolali a do cílové Jihoafrické republiky dorazili v plném počtu.

Marka jsme samozřejmě důkladně vyzpovídali, a vy si tak jeho postřehy můžete vychutnat přímo z první ruky.

Splnila cesta tvoje očekávání?

Očakávania som nemal, bol som proste len zvedavý, ako to v Afrike vyzerá. Hlavne o každom štáte, do ktorého sme vstúpili som si myslel niečo iné, ako sme zažili a tým sa len potvrdilo, že sa nedá spoliehať na to, čo si človek prečíta na internete. Proste Afriku treba vidieť a zažiť na vlastnej koži.

Afrika je hodně svébytný kontinent. Byla taková, jakou sis ji představoval?

Ako som spomínal v predchádzajúcej otázke, naozaj bola úplne iná. Hlavne každý jeden štát bol úplne iný, ako som si myslel. Napríklad Sudánu sme sa báli a myslím, že lepších ľudí ako Sudáncov nepoznám, naopak do Etiópie sme sa tešili a východným pobrežím sme aj preto išli, aby sme túto krajinu navštívili. Napokon sme z nej utekali čím skôr preč.

Jaké problémy jste museli na cestě řešit?

Príjemnejšie problémy ako doma. Väčšinou len niečo opraviť, vyčistiť a na hraniciach sa pohrabať v papieroch. Ale samozrejme mali sme aj extrémy, pár krát sme nevedeli zohnať benzín, boli rôzne zranenia či choroby. Hlavne si myslím, že pri nás stál anjel strážny a vždy sme všetko zvládli.

Která místa byla ta top? Co vás v Africe nejvíce uchvátilo?

Ťažko odpovedať na takúto otázku, top miest bolo veľa, ale mňa najviac za srdce chytil Mozambik, nekonečné pláže, kokosové orechy a neskutočne dobrý ľudia.

Říká se, že kdo jednou pozná Afriku, buď si ji zamiluje a musí se tam pořád vracet, anebo už se nikdy nevrátí. Jak to máš ty? Zamiloval si se?

Nezamiloval som sa, ale nemôžem povedať, že sa už nikdy nevrátim. Je tam ešte čo pozerať a spoznávať.

Můžeš vypíchnout nějaký nejsilnější zážitek z cesty?

V mozambickej nemocnici, keď nás zbadala Ester, miestna žena s portugalskými koreňmi, a začala sa o nás starať ako o synov. To bolo pre mňa zatiaľ to najsilnejšie zo všetkých ciest, mal som slzy v očiach z toho, že sa niekto dokáže tak starať o cudzieho človeka ako o vlastného syna.

A co naše pandy Hakuna a Matata, jak se jim v Africe líbilo?

Najprv chodili všade spolu, potom sa Matata rozhodla že bude radšej v bezpečí v batožine a odvážnejšia Hakuna si celý čas jazdila na svetle Milanovej motorky, pár krát sa skoro stala obeťou únosu, ale prežily to a veľmi sa im páčilo, už teraz chcú ísť na ďalšiu cestu. 🙂

Co bylo úplně nejnáročnější?

Prejsť Etiópiu, tak ako aj fyzicky, tak aj psychicky. Prechádzali sme obrovskými horami a uhýbali sa skalám, ktoré ľudia po nás hádzali.

Zvládli jste všechno, co jste měli v plánu?

Myslím že áno, pôvodný plán bol dostať sa minimálne pod Kilimandžáro a kedže to išlo, potiahli sme to až do Cape Townu, takže sme si splnili viac, ako sme chceli. 🙂

Co plánuješ teď? Kam zamíří kola pionýrů?

Teraz budeme makať na prednáške, strihať film a nad ďalšou cestou som zatiaľ nerozmýšľal, ale určite bude. Teraz je ale prvoradé ukázať všetkým, ako nám na ceste bolo a ako Afrika naozaj vyzerá.

A co vy? Drželi jste klukům palce nebo jste byli k úspěšnému dovršení jejich cesty spíše skeptičtí? Těšíme se na vaše komentáře.