Majitele malé rodinné pražírny kávy v Kroměříži – Josefa Horu, znají snad všichni jeho zákazníci jako vždy pozitivně naladěného odborníka na kávu, který velmi rád poradí a pomůže s výběrem i přípravou lahodného nápoje. Kromě vášně pro své povolání je pan Hora také nadšeným cestovatelem, který se neváhal vydat za poznáním kořenů své profese. Jak probíhaly cesty za chutí a vůní kávy, objevování tajů pěstování a pražení na jeho „kávové stezce“, které kávy jsou in, a jak si je můžete vychutnat? Na to všechno jsme se zeptali v rozhovoru.

Cestování za kávou je asi jiné než klasické cestování. Co Vás k cestě motivovalo a jak byste ji charakterizoval?

Rozhodně to byla touha poznání, vydat se do míst, kde náš každodenní příběh začíná. Pražírnu kávy provozuji od roku 2013 a snad od prvního dne bylo mým velkým přáním podívat se na některou z plantáží a být „u toho“ hned od začátku. Povětšinou cestuji nalehko bez přípravy a věci řeším vždy, až když je třeba je řešit. Někdy je to možná trochu na škodu a tento způsob cestování rozhodně není pro každého. Na druhé straně je to to správné dobrodružství, při kterém poznáte nejen danou zemi, ale také sám sebe.

Které země jste už v rámci své „kávové stezky“ navštívil?

Těch opravdu kávových zemí zatím není mnoho – z těch pěstitelských de facto pouze Indie. Letos v dubnu to měla být také Keňa. Jak ale všichni víme, tak v dubnu už se kvůli pandemii koronaviru nikam necestovalo.

Své zážitky z cesty do Indie sdílíte s veřejností prostřednictvím vlogu a cestovatelské přednášky. Co nejvíce publikum na přednášce zajímá?

Na každém takovém povídání se vždy zeptám, zda si to posluchači přejí víc kávové nebo víc indické. Ve většině případů se to zvrhne v nekonečnou diskusi, která někdy trvá i přes 3 hodiny, a na řadu přijdou nejrůznější témata. Nejvíc otázek se však vždy týká života v Indii a tamní stravy. Ten, kdo už někdy ochutnal indickou kuchyni, na ni totiž nikdy nezapomene. 🙂

TIP: Zaujal vás vlog a chcete se o kávě a cestě do Indie dovědět víc? Pokračování můžete zhlédnout ZDE.

V jakém duchu se většinou nesou Vaše další cesty za chutí kávy? Kde se Vám zatím líbilo nejvíce?

Užívám si každou cestu. Ať už se vydám za partnery do Brna, za kontrakty do Hamburku či Antwerp nebo na kávové worshopy do Berlína. Jen autem ročně najezdím více než 40 000 km a až doposud jsem měl také to štěstí, že k tomu autu byly vždy přidružené i nějaké ty letecké výlety. Snad na každé cestě potkáte zajímavé lidi, ochutnáte nějaké dobré jídlo, a pokud se k tomu najde i šálek dobré kávy, pak to celé určitě nemá chybu.

Díky té různorodosti asi nelze říct, kde se mi líbilo nejvíce, ale cesta do Indie byla neskutečně obohacující. A pak rozhodně nedám dopustit na návštěvy Londýna. Poslední čtyři roky tam vyrážím vždy v listopadu a v průběhu 3–4 dnů navštívím nespočet kaváren a nějaké pražírny. Londýn je úžasné město a kávová kultura tam zažívá neskutečný boom. Bez nadsázky lze říci, že co tam na podzim objevíte, dorazí v průběhu příštího roku i k nám.

Kde všude se káva pěstuje a jakou má tradici u nás v Evropě?

Káva se pěstuje v oblasti rovníkového pásu po obvodu celé naší planety. Celkem se jedná o více než 50 zemí světa. Když vám někdo řekne, že nejlepší káva je italská či holandská, myslí tím vždy způsob její přípravy, nikoli původ zrnka. Některé kávovníky dozrávají třeba i 14 měsíců a kávové třešně nesmí zmrznout. To jasně vyřazuje všechny evropské země z míst vhodných pro pěstování kávy. Sem tam se sice někdo pokusí vypěstovat kávovník i v našich zeměpisných šířkách, nicméně ve větším měřítku se to až doposud zatím nikomu nepodařilo.

Doménou Evropanů tak i nadále zůstává „pouze“ příprava a samotná konzumace. Zde je ale tradice již opravdu velká. První zmínky o přípravě kávy v Evropě se datují na přelom 16. a 17. století, a musím říct, že za ty stovky let jsme dotáhli pití kávy téměř k dokonalosti. To, že se káva pije hodně, asi nikoho nepřekvapí, avšak to, že právě káva je 2. nejobchodovatelnější komoditou na světě (hned za ropou), ví zatím jen málokdo.

Jak a v čí hlavě se vlastně zrodila myšlenka založit a provozovat pražírnu kávy a e-shop s kávou?

Jak už to tak bývá, i toto bylo dílem okamžiku. S rodinou jsme provozovali franchisu Oxalisu a s růstem kávové kultury u nás přišly od zákazníků i náročnější požadavky, které nebylo možné jen tak uspokojit. Nejprve jsem oslovil jednu obchodní firmu z Brna. Hned od počátku ale bylo jasné, že i zde budeme v područí, a dostat se třeba jen k 1 kg specifické kávy nebude vůbec jednoduché.

Jednoho letního večera jsme seděl se svým ostravským kamarádem Alešem u grilu a vysvětloval mu aktuální situaci. Aleš je velkým milovníkem kávy, a tak jen tak mezi řečí nadhodil, ať si uděláme vlastní pražírnu. V duchu jsem se tehdy nad tou myšlenkou usmál a řekl si něco ve smyslu „tohle asi neklapne“. Když mi ale o dva týdny později Aleš zavolal, že v Šenově u Havířova, odkud pocházím, končí s pražením můj bývalý obchodní partner – pan Plšek, neváhal jsem ani vteřinu.

Vzpomínám si, že jsme se tehdy s Alešem potkali u jeho dveří a v průběhu několika minut prošli celý provoz. Seznámili jme se se základní technologií, která byla už tehdy notně starší a i hodně opotřebovaná, ale vzhledem k mému rozpočtu a znalostem nebylo moc na výběr. Následovalo intenzivní zaškolení a dny plné pokusů a omylů. Pan Plšek však se mnou měl mnoho trpělivosti, a tak jsme po pár týdnech došli k první kávě, která byla připravena na prodej v našem obchůdku.

Jak cestuje takový pravý milovník kávy jako Vy? Vozíte si s sebou vlastní kávu nebo si nenecháte ujít příležitost ochutnávat?

Jediné, co si s sebou vozím, je vlastní kelímek. Denně vypiji 3 až 4 šálky a moc rád ochutnávám a porovnávám. Na to se vždy těším. Jsem toho názoru, že neexistuje špatná káva. Existuje jen káva, která mi nechutná. Pil jsem už kávy nejrůznějších chutí a nejrůznějších podob, ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych kávu nedopil nebo odložil s tím, že se nedá pít. Důvod k tomu dát si kávu se najde vždy a je úplně jedno, zda je to na benzínce, v bistru na letišti a nebo v nóbl podniku, pro který nemáte ani vhodný oděv.

Vzpomněl byste si na nějakou kavárnu či podnik, kde Vám během naservírovali nejchutnější šálek kávy?

Určitě v Turecku. Před dvěma roky jsem byl s kolegou v Izmiru vybrat nový pražící stroj. Hned po příletu nás náš průvodce vzal do jedné snídaňové restaurace, kde jsem poprvé ochutnal pravou tureckou kávu. Nikdy nezapomenu na tu neskutečně výraznou, neskutečně hořkou a přitom šíleně sladkou kávu. V ten den jsme jich pak vypili ještě asi šest. U nás se dá taková káva připravit také, vždyť džezva už je součástí nemálo českých domácností. Žádný z našich pokusů se však nikdy ani zdaleka nepřiblížil tomu, co jsme tehdy v Turecku ochutnali.

Na fb pražírny a e-shopu jsem narazila na fotku kávového (svato)stánku, s nímž se vydáváte zajišťovat občerstvení při kulturních akcích. Máte nějaké srdcovky, na které se každoročně těšíte?

No, letos se nám to vše tak trochu zkomplikovalo. Po dvou perných měsících vyrážíme tuto sobotu 16. 5. na letošní první farmářské trhy u nás v Kroměříži. Jinak s kávou jezdíme na nejrůznější oslavy a hudební festivaly. Ty mám obzvláště moc rád. Spojení kávy a dobré hudby je luxusní věc, která mě neskutečně baví. Věřím, že po hudebně „chudém“ létě, přijde výrazný a barevný podzim, a že si tu kulturu všichni snad i letos užijeme.

Máte nějaký recept na to, jak se dá v praxi spojit pití výborné kávy a šetrnost k přírodě?

Ekologii jsme „zasvětili“ celý rok 2019, kdy jsme zavedli oblíbené „otočkelímky“, spustili bezobal, nahradili klasické papírové kelímky s plastovými víčky za kelímky zcela rozložitelné a plně kompostovatelné. Stejně tak jsme vyměnili i plastová brčka a nádobí za ty dřevěné. Lidé, kteří si do kteréhokoli z našich provozů přinesou vlastní kelímek, u nás mají slevu na kávu, čímž z dlouhodobého hlediska ušetří i nemalý peníz.

TIP: Pokud byste si rádi dopřáli výbornou kávu doma nebo v kanceláři, je ekologickým řešením také zápůjčka kávovaru. Při min. odběru 2 kg kávy měsíčně nabízí pražírna Kroměříž možnost zapůjčení kávovaru jen za 1 Kč.

Systém vratných kelímků pomáhá snižovat produkci odpadu z jednorázových kelímků, které nelze recyklovat. Je o službu Otoč kelímek zájem?

Zájem je veliký. Myslím, že lidé přistupují ke společenské odpovědnosti víc a víc, a to je jen dobře. Každý ušetřený kelímek se počítá. Nejsem žádný zarputilý ekologický aktivista, ale nebudeme-li si naší planety více vážit, jednou nám to všechno spočítá.

Jak podle Vašich zkušeností zvládají běžní Češi přípravu kávy? Jaké chyby v postupu nejčastěji děláme?

My Češi jsme neskutečně šikovný národ a na světě zřejmě není nic, co bychom nedokázali. Stačí se podívat na dobu nedávno minulou a šití roušek. Myslím, že každý z nás zná někoho, kdo ušil minimálně jednu. Podobně je to i s kávou. Rádi si pochutnáme a nebojíme se experimentovat. Do popředí se dostávají filtry i moka konvičky otevírající nové obzory a chutě.

Nemyslím si, že bychom dělali při přípravě chyby. Problémem však bývá čas. Tím, jak jsou všichni vytížení a neustále někam spěchají, opomíjí ty nejdůležitější aspekty lidského života, mezi které patří i to, že se máme rádi. A když se máme rádi, tak se přeci rozmazlujeme, hrajeme si a užíváme si takové ty drobnosti (včetně kávy), které dělají náš den lepší.

„Turkovi“ už možná odzvonilo… Jaké další druhy přípravy kávy existují, které byste doporučil?

Turek? Tedy „český turek“? Ten tady bude i dlouho po nás. Nemine snad jediný den, kdyby do pražírny nepřišel někdo s tím, že si dá „turka“. A nejsou to jen lidé staršího data narození. Patří mezi ně i studenti.

Druhů přípravy je v současnosti hrozně moc. Pomineme-li už běžně rozšířené espresso, tak asi nejsnazším a nejpoužívanějším je frech press. Pak následují nejrůznější druhy filtrů jako je V60, Chemex či klevráček. Své místo si v českých kuchyních vydobyla i moka konvička a stále oblíbenější aeropress.

Ve Vašem e-shopu nabízíte aktuálně 42 káv. Která káva či forma přípravy je Vaše oblíbená?

V rámci neustálého zlepšování sebe sama se snažím pít všechno, co upražíme. Ne vždy se mi to ale daří, jelikož pražíme denně a těch druhů káv je opravdu hodně. Nejvíce si však pochutnám na kubánské Serano Lavado, Indonesii green či indickém Malabaru. Co se přípravy týče, tak rád střídám lungo a americano.

Máte ještě nějaké nesplněné sny? Kam byste se chtěl ještě vydat (ať už za kávou nebo z vlastní iniciativy)?

Jéje, těch je!😊 Jako malý jsem snil o Číně, teď je to vzhledem k mé další velké vášni – americkému fotbalu – New York a Cleveland. To vše teď ale bude muset nějakou dobu počkat. A co se kávy týče, tak kromě Keni bych rád do Indonésie a ještě aspoň jednou do Indie. Pět dnů tam strávených mi bez nadsázky změnilo pohled na život.

Moc děkujeme za Váš čas a povídání. Držíme palce, ať se Vám přání splní a daří se Vám přivážet si z cest další úžasné kávy i zážitky. 😊☕

---

---

Zdroj fotografií: facebook a web Pražírny kávy Kroměříž, pexels.com

Napadly vás otázky, na které byste se rádi ve spojení s cestováním za kávou zeptali? Napište nám do komentářů!

Baví vás rozhovory s cestovatelskou tematikou? V sekci Cestou necestou si můžete rozšířit své obzory.