Bushcraft, woodcraft, woodlore, scoutcraft… mnoho exotických pojmů, ze kterých se až točí hlava kolem. Přitom všechny v současnosti nesou velmi podobný význam, ke kterému má asi nejblíže české slovo „zálesáctví“.

Než abychom vysvětlovali, jaký je etymologický rozdíl mezi jednotlivými anglickými slovíčky (pro zájemce na konci článku), hledejme to, co je všechny spojuje: jedná se o dovednosti a zkušenosti potřebné pro bytí v přírodě, tedy o táboření, lov, sběr, rozdělávání ohně, zpracovávání dřeva, výrobu nástrojů, léčitelství, orientaci v terénu atd. Bushcraft může být krátkodobou (několik dnů), či dlouhodobou záležitostí (několik měsíců), nebo se může jednat o životní styl (trvalé žití v přírodě). Jsou to vlastně dovednosti, které našim předkům umožňovaly co nejpohodlněji v přírodě existovat. Dnes jsou však povětšinou otázkou spíše volnočasových aktivit a zálib.

Patrně nejznámějším popularizátorem bushcraftu je britský instruktor a autor knih Ray Mears, jehož televizní pořady se staly velmi oblíbenými a rozšířily povědomí o bushcraftu do celého světa. Ray Mears je často srovnáván s jiným britským popularizátorem, Bear Gryllsem. Porovnávání však často staví na špatném předpokladu: zatímco Ray Mears se věnuje bushcraftu, Bear Grylls je spíše mistrem v technikách přežití (anglicky „survival“), které mají jiný cíl: co nejrychleji se navrátit do civilizace, např. po pádu letadla, ztroskotání lodi, nebo ztracení se v divočině. Ten, kdo přežívá, tedy nechce být v přírodě, protože pro něj v danou chvíli představuje hrozbu. V bushcraftu naproti tomu jde o co nejkomfortnější, soběstačné bytí v přírodě, s přírodními zdroji a možnostmi.

Že bushcraft není jen disciplínou pro zkušené dobrodruhy, experty na přežití a bývalé vojáky, dokazuje Jan Malůšek, dvacetipětiletý student architektury z Brna, který se ve volném čase bushcraftu intenzivně věnuje již přes šest let. O své vášni nám povyprávěl a poskytl fotografie (všechny snímky v tomto článku pochází z jeho dobrodružství):

Jan Malůšek na svém putování po Slovensku.

Jak bys bushcraft popsal?

Jednoduše řečeno, bushcraft vnímám jako poznávání přírody skrze řemesla a dovednosti, které nám umožňují v ní žít. Dle mého názoru začíná rozhodnutím dobrovolně opustit civilizaci a jít poznávat přírodu, naučit se z ní čerpat veškeré zdroje a ty potom použít k životu. A protože to vše praktikovali a přivedli k dokonalosti naši předci během staletí, můžeme říci, že bushcraft je uvědomělým osvojováním si dávných řemesel a dovedností, které vychází z přírody a k přírodě opět směřují.

Je pro tebe bushcraft spíše koníčkem, nebo životním stylem?

Bushcraft jako filozofie se neodmyslitelně projevuje v každodenním životě. Je o vztahu k přírodě a ke světu. Je o touze poznávat a učit se, aby byl můj život plnější a snadnější. V praxi ho můžeme nazvat koníčkem, bydlíme-li ve městě a čas od času se vypravíme do přírody zkoušet různé techniky. Bydlím-li soběstačně na samotě u lesa, stejně jako mí předkové využívám bushcraft dennodenně. Potom to není koníček, ale život. A toho chci jednou dosáhnout.

Co tě vede k tomu trávit čas mimo civilizaci a učit se přírodním dovednostem?

Hledání klidu mimo hluk a shon lidí. A touha po poznání skutečného světa kolem mne a sebe sama. Ne jen skrze obrazovku počítače a přetechnizovanou západní civilizaci. Civilizaci žijící ve zdánlivém blahobytu, kde se nikdo neptá: kde a jak žilo, zemřelo a bylo zpracováno všechno to růžové maso v supermarketu? Odkud přitéká pitná voda do kohoutků nebo kam mizí vše, co bezstarostně vyhodím do popelnice?

Cítíš se v přírodě víc „doma“, než ve městě?

Každé má něco do sebe a obojí potřebuji ke šťastnému životu. Jako architekt se snažím hledat cesty, jak hranici mezi přírodou a městem prolnout. S každou další vysazenou rostlinou v truhlíku na balkóně, nábytkem z masivu či nasbíranou usušenou bylinou, přinesenou z louky, vnáším do svého (současného) domova ve městě kousek čisté přírody, a to mne těší. A naopak, při toulkách přírodou si s sebou zase rád vezmu některé „hi-tech“ vybavení z civilizace, které je mi dobře k užitku.

Rozdělávání ohně křesadlem a čerstvým přírodním troudem.

Jaké dovednosti bushcraft obnáší? Co všechno umíš ty?

Co umím? V současnosti jsem si docela jistý v rozdělávání ohně křesadlem, v přespávání v jakémkoli ročním období a terénu, v orientaci mimo civilizaci, v získávání vody, v práci s technickým lezeckým vybavením a základech horolezectví. Vykoval jsem si lovecký nůž ze skládané oceli, získal vodu, oheň i olej z břízy, naučil se zpracovávat ryby, zajíce, králíky i slepice a ptáky, vypěstoval vlastní úrodu ovoce a zeleniny.

Co máš v plánu se ještě naučit?

Pořád si připadám jako začátečník. Je toho přede mnou ještě tolik, co se naučit, vyzkoušet, dokázat, že mám, myslím, na celý život vystaráno. 🙂 Chystám se vyrobit si luk z jasanu (už se mi kmínek suší ve sklepě), osvojit si techniky rozdělávání ohně bowdrillem a handdrillem (rozdělávání ohně s pomocí luku a dlaní, pozn. autora), učit se kovářskému, truhlářskému a řezbářskému řemeslu. Chci se aktivně zúčastnit poražení a zpracování většího zvířete (vepřové, jehněčí, telecí), naučit se koželužství a vyrobit vlastní kožešiny a usně, a z nich poté zhotovit užitečné předměty (opasek, čutora na vodu, pochva na nůž apod.).

Kování nožů z damascénské ocele.

Znamená bushcraft extrémní zážitky na hranici přežití? Zvládne jej každý?

Obecně platí: Jaké si to uděláš, takové to máš. 🙂 Troufám si říct, že bushcraft je téměř pro každého. Jak moc „hardcore“ si svůj pobyt v přírodě uděláte, je už na vás. ☺ Myslím si, že jedinou podmínkou je určitá manuální zručnost. Komu však nebyla dána, ten ji může získat trpělivostí a tréninkem. V bushcraftu platí: Nikdy to nevzdávej!

Je žití v české přírodě náročné?

Většina české přírody nemá se skutečnou divokou přírodou mnoho společného. Jediným „nebezpečím“ z fauny jsou v našich lesích snad (přemnožení) divočáci, pro které stejně nejste v seznamu jídelníčku. Během svých výprav jsem si také uvědomil, že je obtížné se u nás doopravdy ztratit, neboť na každém rohu najdete vesnici, hájovnu či samotu.

Takže přírodu v Česku nevnímáš jako nebezpečnou?

Jak se to vezme. Hranice mezi „žitím“ a „přežíváním“ je obecně mnohem menší, než si mnohdy připouštíme. Stačí při zimním výletě na Šumavě spadnout do řeky: rázem máte promočené oblečení, všechno vybavení a nefunkční mobil. Teplota v noci klesne pod nulu a pokojný výlet se změní v noční můru. Nebo v drsnou, leč posilující zkušenost, pokud víte, jak se udržet v teple a usušit si věci.

To mluvíme ale o krizových situacích…

Ano. Pokud se nestane žádná nehoda, lze obecně říci, že česká příroda je i k neznalému návštěvníkovi velice shovívavá. Na druhou stranu, o to lepší prostředí k učení zde máme. Nehrozí, že mne při prvním táboření sežere medvěd nebo zmrznu v -40 °C. 🙂 A nemnoho zemí na světě se může chlubit tak pestrými proměnami během koloběhu roku. Tak si v Česku můžeme v červenci u Litovle nebo na Soutoku obstojně simulovat subtropický prales a v únoru v Krkonoších zažívat podmínky Švédska. Toho bychom si měli náležitě vážit.

Zimní táboření.

Pověz nám o svých nejzajímavějších zážitcích.

Když se vám po soumraku podaří jen křesadlem vznítit troud z malého hnízdečka trávy, kterou jste jedinou našli nad půlmetrovou pokrývkou sněhu a celý den sušili na těle vlastním teplem, to vás opravdu zahřeje u srdce. Uvědomění, že není dne, kdy bych nemohl slušně přenocovat mimo civilizaci, také dodá sebevědomí. To jsem si mohl potvrdit letos v únoru, kdy teplota v noci klesla k -20°C. Brodění řek, slaňování skalních stěn, stoupání do korun stromů, prosekávání se houštinami, plazení bahnem… to vše posune vaše hranice a ukáže, zda vás může příroda zastavit, nebo ne.

Je tedy bushcraft o souboji s přírodou, nebo o soužití v harmonii?

Přikláním se k druhé možnosti. Ale je třeba si uvědomit, že příroda, jako taková, není žádná procházka růžovou zahradou. Potravní řetězce jsou toho jasným důkazem. Vše v přírodě se rodí, žije, plodí a umírá. Je to nekonečný cyklus. Žít v harmonii s přírodou znamená také zabíjet, kácet, orat a tesat. Jinak bychom nepřežili. Věřím ale, že vše jde konat s čistým srdcem. Domnívám se tedy, že můžeme žít v harmonii s přírodou v takové míře, v jaké ji rozumíme a dokážeme pochopit.

Je tedy bushcraft k přírodě šetrný?

To záleží na každém jedinci. Můžete porazit celý smrček v lesní školce, nebo stejné dřevo získat odříznutím některé ze spodních větví vzrostlého smrku. Můžete vysbírat všechny byliny na louce jako kombajn, nebo nechat každou třetí pro včely a vlastní sebeobnovení. Stejné je to s ohněm. Proč po staletí nikdo nevyhlašoval (až na výjimky) zákaz rozdělávání ohně v lese? Protože lidé s ohněm uměli pracovat. Není divu, že dnes je např. tento zákaz všeobecně platný. Doma už jen otáčíme hlavicí termostatu na topení pod oknem. Abych se vrátil k otázce… bushcraft je trvale udržitelný způsob života. Beru si z přírody tolik, kolik potřebuji a vše se, po dosloužení, do přírody opět navrací. Bushcraft je také o lásce k přírodě. Když ji milujete, budete o ni pečovat, ne ji ubližovat. Tedy, ano, bushcraft je z globálního pohledu jednoznačně jedním z nejšetrnějších způsobů žití na Zemi.

Je možné se “přírodním dovednostem” věnovat i mimo přírodu?

Bushcraft, obzvláště pokročilejší, přírodu přímo nevyžaduje. Právě naopak. Nůž si bez kovadliny a uhlí jen stěží vykovete. 🙂 Samozřejmě čím více jste v kontaktu s přírodou, tím snadněji a přirozeněji vše jde. Můžete však sedět na zápraží své chalupy a vyřezávat luk, postavit si pec na chleba na zahradě, nebo se učit lézt na umělé stěně. Důležité je, jak k bushcraftu přistupujete, ne kde ho praktikujete.

Věnuješ se bushcraftu sám?

Strávil jsem v přírodě několik dní o samotě s myšlenkou, jak to bude skvělé, že si odpočinu od všeho a všech a užiji si přírodu. Získal jsem ale opačnou zkušenost. Samota je smutná, příliš tichá. Nemůžete nikomu říci, jak se vám tu líbí, s nikým nemůžete sdílet krásný výhled na západ slunce. Samota člověka uzavírá. Někomu to může vyhovovat, mně ne. Tedy ne po tak dlouhou dobu. Kromě toho je dobré vyrážet na výpravy ve více lidech, na které se můžete plně spolehnout už proto, že bushcraft není vůbec snadný a mnohdy se další pár rukou velice hodí. Osobně se věnuji bushcraftu se svoji ženou (která je stejně zapálená pro věc ☺), bratrem a několika málo dobrými přáteli.

Přístřešky z chvojí, rákosu a „Dakota fire“ s udírnou.

Z jakých zdrojů čerpáš?

První knihou, ze které jsem se učil, byla „bible přežití“ SAS – Příručka jak přežít od Johna Wisemana. Z jeho neuvěřitelných znalostí čerpám dodnes. Potom kniha Přežít! a Bojovat! od Lena Cacutta. Mám stažené všechny díly seriálu Boj o přežití a Muž versus divočina Beara Gryllse, které dodnes se zájmem sleduji a dělám si mnoho poznámek. O pár let později jsem na doporučení kamaráda objevil taktéž slavného (v Česku poněkud méně známého) Raye Mearse. Klíčové detaily, na kterých stojí úspěch či neúspěch každého pokusu, se však do seriálu obvykle nevejdou. Podrobnější návody jsem povětšinou nalezl na YouTube. Zde bych určitě zmínil jako své vzory pana Mílu s kanálem Primitivní dovednosti, Petra Beara nebo Marka Chlíbka. Rád bych se s nimi jednou setkal osobně a přiučil „naživo“.

Co znamená „být dobrý” v bushcraftu?

To je na bushcraftu nádherné. Většina disciplín na světě potřebuje rozhodčí, komise či soudce, aby rozhodli, jak jste v tom či onom dobří. V bushcraftu je jediným a nejpřísnějším soudcem příroda sama. Nic vám nedá zadarmo, nejde ji obejít ani podplatit. Buď něco umíte a funguje to, nebo ne. Většinou nic mezitím není. A jako u všeho platí: jen tréninkem lze dosáhnout dokonalosti.

Stojí bushcraft na kvalitní výstroji a “moderních” nástrojích, nebo se spoléháš pouze na přírodní zdroje?

Nejsem vyhraněný „pračlověk“ a rád s sebou nosím kvalitní vybavení, na které se dá spolehnout. Některých předností uměle vyrobené výstroje s přírodninami zkrátka nedosáhnete, i kdybyste byli sebelepší. Pokud se ale oblečete do Softshellu a Gore-texu, vyzbrojíte tryskovým zapalovačem, lampou, nafukovací karimatkou a stanem, vařičem s nádobím atd. nejsem si jist, nakolik budete ve spojení s přírodou a co se od ní skutečně naučíte… Věřím v rozumnou střední cestu. Bavlna u mne stále v oblečení vítězí, ale gore-texovou větrovku mám pro případ potřeby v batohu, a tak podobně. Dnes se skrze bushcraft vracíme k životu předků, ale nejsme na něm závislí. V tom spatřuji hlavní důležitý rozdíl. Co dokážeme, můžeme vyrobit. Můžeme žít v harmonii s přírodou, šetrně, ekologicky, zodpovědně, a přesto máme luxus, jako je elektrická energie a vše, co z ní pro nás plyne. Striktní návrat ke kořenům, stejně jako posedlost moderními technologickými výdobytky, nepovažuji za cestu vpřed.

Získávání vody z kmene břízy.

Dodatek – význam a původ pojmů:

Woodraft pochází již ze 14. století z Anglie a označuje: dovednosti spojené s bytím v lesním prostředí, lesnictví a výrobu dřevěných nástrojů. [zdroj]

Scoutcraft má synonymní význam a pochází pravděpodobně z kolonizace Ameriky v 18. století. [zdroj]

Woodlore má synonymní význam, nejstarší dochovaný záznam je z konce 19. století. [zdroj]

Bushcraft pochází z 19. století z Austrálie a původně označuje: dovednosti spojené s bytím v buši (australský typ krajiny). Dnes používán synonymně k předchozím pojmům. [zdroj]